Kung-fu Fire-Dragon

     Toto bojové umění, při kterém jsou do obrany a útoku nasazovány v podstatě veškeré úderové plochy lidského těla, uvedl do Japonska Gichin Funakoshi, obyvatel Okinawy, a s Japonci je následně rozvinul a rozpracoval do základních úderových technik a krytů, jejichž základem jsou rychlé, reflexivní reakce v automatismech provádění.

            Počátky tohoto bojového systému jsou staré asi  5000 let. Tehdy žil v Indii kníže, který se zabýval studiem citlivých míst lidského těla   a pozorováním pohybů a života dravých šelem 
a ptáků. Své poznatky pak aplikoval na sebeobranu člověka. V Číně později (asi před 1000-2000let) vznikl ucelený sebeobranný systém, který využíval pohybové techniky, jichž využívá i bojový systém karate. Tento bojový systém se nazýval KEMPO Současná podoba karate však pochází přímo, jak již bylo uvedeno, ze sebeobranného bojového systému OKINAWA-TE   (Okinawa - ruky),  který se vyvíjel z čínského sebeobranného systému CHUAN-FA  (kung-fu). O vývoj tohoto bojového umění se údajně zasloužil buddhistický mnich Daruma Taishi. Své učení šířil během cesty Čínou, v době vlády dynastie Liang  (v letech 480 n.l.)  Součástí jeho učení byla i zvláštní tělesná cvičení, jež vyžadovala mimořádnou disciplínu a kázeň. Tato cvičení, nazývaná I-chin-ching měla charakter sebeobrany. Bojový systém se v průběhu dalších let zdokonaloval a stal se základem, podobně jako Shaolin - zu (pěstní zápas),Chuan - fa (kung-fu), pro sebeobranu té doby. Toto umění bylo s dalšími čínskými kulturními prvky přeneseno na nejvýznamnější ostrov souostroví Rjúkjú - Okinawu.

               Za vlády krále Haishi a dynastie OKINAWA-SHO a v době vlády rodiny SATSUMA z Kyushu nesměli obyvatelé tohoto ostrova nosit zbraně. Proto byli odkázáni na účinnost jiných bojových prostředků. Jedním z nich bylo i umění bojového systému. Byl to bojový systém založený na zásadách vedení boje na život a na smrt, na který dopláceli především útočníci, kteří se za okupace snažili podrobit si obyvatele tohoto ostrova. Domorodé obyvatelstvo toto smrtící umění utajovalo více než 250 let a dědičně bylo odkazováno z otců na syny.
               Reformátorem systému a zakladatelem karate dnešní podoby byl Gichin Funakoshi, který tento systém poprvé demonstroval v r. 1911 a v r. 1931 jej přejmenoval z původního OKINAWA-TE na KARATE (prázdné ruce). Slovem "prázdné" bylo míněno Funakoshim oproštění se (oproštěním svého nitra) od sobectví, zlosti a dalších negativních emocí. V roce 1936 pak založil spolu se svými žáky školu SHOTOKAN-DOJO v Tokiu, která však byla oficiálně uznána ministerstvem výchovy jako JAPAN KARATE ASSOCIATION až v roce 1957. Teprve od roku 1956 je možno hovořit o sportu karate, neboť v tomto roce byla schválena jeho první sportovní pravidla. V dalším roce proběhlo první japonské mistrovství. Vyhrál Hiroku Kanazawa. Tak byl položen základ k pravidelným pořádáním sportovních zápasů.